Proto kupujeme nože kvalitní, z toho nejlepšího materiálu. Není důležitá cena, já vám prodám nůž za dvacet tisíc a neuřežete s ním ani kus plastelíny. Důležitý je materiál a snad i značka. Značkové nože by měly být ty nejlepší. Ale co, ať je, jaký je, zub času zapůsobí na všechny bez rozdílu materiálu a také i bez rozdílu firmy.
Proto je třeba mít nějaký brusič. Věc, která hranu nože uzpůsobí tak, aby byla opět ostrá a dalo se s ní krájet.
Že je broušení nože taková vyšší škola, o tom se zde nebudeme moc šířit. Nelze nůž vzít, po něčem s ním přejet a je to. Ano v případě nouze, někde v hlubokých skalách a lesích lze přejet čepelí párkrát o kámen, a nůž by měl být ostřejší. Nu, traduje se to, ale domnívám se, že záleží na materiálu. A to jak oceli, z níž je nůž vyroben, tak na kameni, tedy přesněji na druhu kamene.
V domácnosti tohle ovšem řešit nemusíme. V domácnosti jistě máme někde v šupleti nějaký brousek na nůž. Nebo popřípadě někde v dílně velký kulatý na stojanu. Ten je sice velmi dobrý, ale pro laika poněkud nevhodný.
To, že je broušení věda lze dále dokázat například ještě i tím, že byste rozhodně měli vědět, jaký materiál brousíte. Například ten z tvrdých ocelí nenabrousíte nijak. Samozřejmě, že to jde, ale obyčejným brouskem nikoli, musí být diamantový.
Ale to byl jen příklad. Brousků jako takových je tolik, že bychom popsali celou stránku jen jejich názvy, natož pak funkcemi. Pro představu jen namátkou, například brusné kameny mohou být klasické, nebo japonské vodní, přírodní, syntetické a tak dále. Také záleží na tom, jak se bude brousit, zda nasucho či mokrou cestou.
Je jasné, že u klasických nožů ve střední skupině je možné broušení klasicky a speciální provádět jen občas. Ale nutné to je.
Závěrem možno dodat že se bez tohoto pomocníka, brousku na nože, v kuchyni prostě neobejdete.