Ač klasické papírové dopisy do značné míry nahradil e-mail a sociální sítě, které umožňují poslat zprávu okamžitě a spolehlivě, navíc bez nutnosti chodit na poštu, přesto občas potřebujeme nějaký poslat, zejména při komunikaci s úřady a dalšími oficiálními institucemi. Nejčastěji jsou to ty, které vyžadují vlastnoruční podpis na papírovém dokumentu.
Zde je zapotřebí samozřejmě vyřešit otázku, do jaké obálky jej dát. Koneckonců na trhu jich je nepřeberné množství, ať už co se týče velikosti nebo materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, ač tím nejpoužívanějším stále zůstává papír, byť v poslední době v kombinaci s plastem.
Ovšem je jich mnohem víc, ač některé se skoro vůbec nepoužívají. Jako příklad můžeme uvést igelitové obálky Samolepicí obálky. Ovšem i těch může být více druhů. Igelit, ze kterého jsou vyrobeny, může být různě silný. Také zabarvení se může lišit, a to nejen barva sama, ale i její intenzita, od čisté a průhledné až po sytou, skrz kterou není nic vidět.
Avšak proč se nepoužívá více, kdy nabízí takovéto možnosti? Koneckonců mnoho lidí by bylo rádo, zvlášť před Vánoci, kdyby mohli svůj dopis odít do pestrých barev. Přesto je běžně v obchodech nenajdeme, a to ani ve specializovaných papírnictvích. Jaký je důvod?
K tomu, abychom zjistili, proč tomu tak je, se na ni stačí jen blíže podívat. Koneckonců jsou v ní doručovány například časopisy a můžeme je tak najít zabalené i v trafice. Už to vidíte? Ano, je to ten fakt, že nejde snadno uzavřít, alespoň ne pro běžného člověka.
Časopis je totiž dovnitř obvykle zalisován, zatímco strany jsou spojeny pomocí tepla. Všichni přece víme, že na něj je igelit citlivý. Bohužel v současné době prakticky není možnost, jak tyto podmínky bezpečně replikovat doma, aniž bychom poškodili nejen obálku, ale i zásilku, a navíc se vystavili velkému riziku zranění.
Přesto má i dnes své místo jako ochránce knih a časopisů. A to mu rozhodně nikdo neupře.