Myslím, že asi každý z nás zná dneska internet. Že o něm každý aspoň slyšel. A většinou nejenom slyšel, ale taky ho používá. A říká se, že je internet náš pomocník a rádce. A je to tak. Akorát že nám neradí vždycky tak, jak by bylo třeba, a někdy nám pomůže jenom k problémům. Internet je zkrátka hromada nejrůznějších informací, které sem někdo dal, aby je někdo jiný pro změnu čerpal a používal. A vzhledem k tomu, jak je každý člověk jiný, jsou i ty informace různé. Někdy pomůžou, ale jindy je to docela jinak. Měla jsem třeba kamarádku. Byly jsme kamarádky, ale pak jsme se dlouho neviděly. A když jsme zase přišly do kontaktu, už to nebyla ona. Určitě i já jsem se změnila, ale ona určitě víc. A kvůli internetu hodně ošklivým způsobem.
Co jí internet nasadil do hlavy? Nestačím se divit. To, o čem jsem si myslela, že to snad ani není možné, aby to bral někdo vážně, jsem v jejím případě mohla vidět a slyšet na vlastní oči a uši. Internet jí dokázal přesvědčit o něčem, u čeho jsem nevěřila, že by to někdo mohl vzít za bernou minci. A tak moje stará kamarádka tvrdí nejen to, že třeba očkování proti koronaviru nemělo a nemá smysl. Zpočátku mi vyprávěla to o těch čipech, co se měly ukrývat v rádoby vakcínách, teď už ale se stejným zápalem mluví o tom, jak se těmi vakcínami naši lidé vlastně vraždili a jak prý dodnes ze svých hrobů vyzařují cosi zlé, co v těch vakcínách bylo a co je zabilo.
Pak tvrdí to o těch podivných malých červíčcích žijících v respirátorech a ničících nám zdraví, mluví o globálním spiknutí Ameriky a Ruska, které nás má s pomocí našich politiků zruinovat a zotročit, o tom, jak už co nevidět dojdou lidem potraviny a kdo nežije na vesnici a nezajistí si tam potraviny sám ze svých zdrojů, umře hlady, a podobně. Nevěřila bych, že se to může stát, ale stalo se. A doufejme, že to je ojedinělý případ, že takhle jednou nezhloupneme z internetu všichni.