Saša Rašilov (III.) se narodil v Praze na Zbraslavi 26. 7. 1972 ve filmové rodině (otec kameraman, dědeček herec, sestra i bratr se také objevují u filmu). Studoval na pražské konzervatoři, hudebně-dramatickém oddělení. Po absolvování konzervatoře přešel na herectví na pražské DAMU (1990-94). Už v prvním ročníku studia na DAMU začal ve Studiu GAG Borise Hybnera (zde také působil a učil se v letech 1991-1993). Během studií herectví prošel mnoha divadly. Hrál v Divadle Na zábradlí, v Divadle v Řeznické, stal se také stálým členem souboru Národního divadla (2002, Cyrano z Bergeracu, Lakomec, Král Jindřich IV, aj.), v Divadle E. F. Buriana a v Divadlo Komedie, kde hraje dodnes.

Kromě vystupování v divadle má Saša na kontě už přes dvacet televizních rolí. Začínal jako dvacetiletý v Hřebejkově filmu "Šakalí léta", kde si zahrál Peterku. O tři roky později následovala pohádka "Kouzelný měšec" (role prince). Jeho výraznější role však přišly až na počátku 21. století. Zahrál si v pokračování Nemocnice na kraji města po dvaceti letech syna J. Abrháma (postava Arnošt Blažeje), ve filmech "Milenci a vrazi", "Duše jako kaviár" a "Román pro ženy". Kromě filmů hraje i v obou sériiích "Rodinných pout" (2004) a stejně tak se objevil i v jejich pokračování nazvaném "Velmi křehké vztahy" (2007). Mihl se i v sérii bakalářských příběhů "To nevymyslíš". Jistou má i jednu z hlavních rolí v pokračování filmu "Duše jako kaviár", které uvidíme v říjnu 2007.

Saša si udělal dobré jméno i v oblasti dabingu. Za dabing dokonce získal i ocenění, v roce 2003 obdržel prestižní Cenu Františka Filipovského za film Tápající. Dnes je jedním z nejvíce obsazovaných daberů u nás.

Jeho manželkou je herečka a autorka divadelních her Vanda Hybnerová, se kterou má 2 dcery, Josefínu a Antonii.

Kateřina Brožová se narodila 9. 2. 1968 v Praze v umělecké rodině. Po gymnáziu vystudovala herectví na pražské divadelní fakultě Akademie múzických umění. Již v době studií začala hrát v Divadle na Vinohradech, kam byla poté přijata do stálého angažmá. Působila zde celkem devět sezón a pak se rozhodla odejít na „volnou nohu" a věnovat se kromě herectví také zpěvu.

Hostovala a hostuje v několika divadlech: Hudební divadlo Karlín, Divadlo Bez zábradlí, Kalich, Goja music hall, Palace, Hybernia, Broadway.

Natočila mnoho TV inscenací, filmů, seriálů i dalších pořadů, věnuje se dabingu a zpěvu. Natočila čtyři sólová alba, hostovala na CD jiných interpretů, spolupracuje s orchestry a hudebními tělesy: orchestr K. Vlacha, G. Broma, F. Slováčka, B. B. Relax, Golem a další. Je také častým pěveckým hostem kulturních, společenských a charitativních akcí. Občas se věnuje i moderování.

Miroslav Etzler se narodil v Ostravě v roce 1964. Nejdříve působil ve Státním divadle

v Ostravě (1983-1984) a potom v Severomoravském divadle v Šumperku.

Po studiu herectví na JAMU (1986-1990) vytvořil několik rolí ve Státním divadle v Brně. Mimo jiné zde ztvárnil postavu Jakuba ve Zvěstování Panně Marii nebo postavu Běsi ve hře Stavrogin. Mohli jsme ho také vidět v Národním divadle v Praze (1992-2000) jako Antoše v Roku na vsi, Aigeuse v Médei, Lopachina ve Višňovém sadu nebo třeba jako Hrabě Vetera z Hvězdy v Katynce z Heilbronnu.

Na televizní obrazovce vytvořil téměř 50 rolí. Miroslav Etzler se objevil i v některých českých filmech, jako např. Díky za každé nové ráno (1994), Čas sluhů (1989), Mazaný Filip (2003) atd. Hostuje také v divadle Ungelt.

V roce 2004 se dostal do podvědomí diváků především díky jedné z hlavních rolí ve velice úspěšném seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí. Zahrál si zde ředitele pojišťovny a manžela Dagmar Krausové (Kateřina Brožová), Tomáše Krause.

Vilma Cibulková se narodila se v západočeském Ostrově nad Ohří.V nedalekých Karlových Varech vystudovala střední pedagogickou školu. Již tady projevovala umělecké nadání a po maturitě vedly její kroky na pražskou DAMU, kde vystudovala herectví (1985).

Na DAMU náležela Cibulková k dnes již legendárnímu ročníku, v němž studovali Karel Roden, Ivana Chýlková, Jitka Asterová nebo Eva Holubová.

V letech 1992-1998 byla Vilma Cibulková členkou souboru Divadla pod Palmovkou. Začala se vracet i před kameru, zpočátku především televizní, připomeňme její menší úlohy v seriálech PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992) nebo ŽIVOT NA ZÁMKU (1995), výraznou příležitost dostala v postavě Dory Čechové v seriálu KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN (1996). Z opětovných nabídek od filmu stojí za zmínku její výkony v adaptacích Vieweghových románů BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (1997) nebo VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (1997).

K uměleckým vrcholům směřovala mezitím také ve sféře filmu. V podobné tématice, ale typově zcela odlišných postavách jsme ji mohli vidět ve velkých rolích filmů PRAMEN ŽIVOTA (2000) a KREV ZMIZELÉHO (2005), úspěchem pro ni byla také Hřebejkova komedie PUPENDO (2003), která jí vynesla Českého lva za vedlejší roli. Ve stejné době hrála také zajímavé role ve filmech MAZANÝ FILIP (2003) a DUŠE JAKO KAVIÁR (2004). Velký prostor dostává nadále i v televizi, například v seriálech (MÍSTO NAHOŘE, 2001; NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA... NOVÉ OSUDY, 2007), ale i v řadě televizních filmů. Zatím posledním výrazným počinem Vilmy Cibulkové je retrokomedie ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED (2009), za niž v roce 2010 získala Cenu pro nejlepší herečku (Silver George) na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě.

Vilma Cibulková je také vynikající dabérkou, v tomto oboru se uplatňuje již řadu let a v roce 1999 obdržela Cenu Františka Filipovského za dabing k filmu LEPŠÍ UŽ TO NEBUDE. Často pracuje také pro rozhlas a v letech 2002-2003 se stala vítězkou posluchačské ankety Neviditelný herec. V roce 2007 pak získala prestižní ocenění Prix Bohemia za práci na rozhlasovém cyklu Schůzky s literaturou.

Herectví se začal věnovat už jako malé dítě. Na filmovém plátně se poprvé objevil už ve svých dvou letech jako mladší podoba svého bratra ve snímku UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE.

V roce 1988 ukončil studium na konzervatoři a od té doby se objevoval na předních českých divadelních scénách. Zahrál si např. i v Národním divadle ve hře Smrt obchodního cestujícího. Teprve od r. 2001 však získal stálé angažmá v Činoherním klubu v Praze. Na rozdíl od jiných dětských hereckých hvězd se dokázal na stříbrném plátně uplatnit i v dospělosti. Hrál v desítkách filmů i televizních seriálech a inscenacích. Velké příležitosti dostával hlavně v pohádkách, kde byl často obsazován do rolí princů a králů (SEDMERO KRKAVCŮ, ŽABÍ KRÁL, KRÁLOVSKÝ SLIB...).

Dosud největší filmovou roli mu však nabídl až v r.2005 režisér Jiří Svoboda ve své drsné kriminálce inspirované skutečnými událostmi SAMETOVÍ VRAZI,kde Michal Dlouhý ztělesnil rozporuplnou postavu Karla. Michal se ve velké míře věnuje také dabingu. Jeho hlasem k nám v amerických blockbusterech promlouvá např. Brad Pitt nebo Keanu Reeves.

Narodil se v Plzni, v roce 1987 absolvoval hudebně dramatický obor na pražské Státní konzervatoři. Již během studií vystupoval v inscenacích většiny pražských divadel - např. v Divadle Jiřího Wolkera (dnes Divadlo v Dlouhé), ve Studiu Bouře, v Náhradním divadle, v Divadle E. F. Buriana, v divadle Panoptikum či v Černém divadle Jiřího Srnce.

Od roku 1992 byl členem Divadla pod Palmovkou, kde vytvořil řadu výrazných rolí.Během svého účinkování v Divadle pod Palmovkou Jiří Langmajer také hojně hostoval: mj. v Hudebním divadle v Karlíně (Vančurova Josefina), v Divadle v Řeznické (Nashův Obchodník s deštěm), v Národním divadle (Hoffmanstahlův Kristinčin návrat).

V roce 1998 odešel do angažmá Divadla na Vinohradech, kde účinkoval v inscenacích Lermontovovy Maškarády a Čapkova Ze života hmyzu. V roce 2000 se však znovu vrátil do angažmá v Divadle pod Palmovkou, od roku 2005 je na „volné noze". Na podzim 2010 nastudoval  v Divadle pod Palmovkou hlavní roli herce Hendrika Höfgena v dramatizaci slavného románu K. Manna Mefisto.

Vystupuje též v muzikálových produkcích a hraje též v Divadle Palace (např. inscenace Když Harry potkal Sally, Líbánky, Do pyžam!). Účinkoval v několika populárních televizních seriálech (Zdivočelá země, Ordinace v růžové zahradě, Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, Hotel Herbich, Četnické humoresky, Vlak dětství a naděje aj.) a výrazně se prosadil také ve filmu (Návrat Idiota, Copak je to za vojáka, Proč?, Bylo nás pět, Kamarád do deště, Dívčí válka, Andělský smích, Milenci a vrazi, Snowborďáci, Na vlastní nebezpečí, Doktor od Jezera hrochů aj.). Věnuje se také rozhlasové tvorbě a dabingu.

Václav Postránecký pochází z obchodnické rodiny, od dětství byl členem Dismanova rozhlasového dětského sboru a jako devítiletý se poprvé postavil před filmovou kameru (KONEC STRAŠIDEL, 1952). V letech 1960-1962 začal hrát ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Dalším hereckým vývojem prošel ve Státním divadle v Brně (1962-1969).V roce 1968 zvítězil v soutěži Divadelních novin v kategorii herců do třiceti let a absolvoval roční studijní pobyt ve Velké Británii.

Koncem 60. let se pak Postránecký vrátil do Prahy a v l. 1969-1978 působil v Městských divadlech pražských. Od roku 1979 je Václav Postránecký členem činohry Národního divadla. Na naší první scéně vyniká jako charakterní herec civilního, ale zároveň psychologicky hlubokého projevu s příklonem ke komice a tragikomice. Jeho doménou byly hry klasického repertoáru. Mezi jeho nejlepší role se řadí postava Podkolatova ve hře Ženitba, za kterou v roce 1995 obdržel Cenu Thálie.

Po příchodu do Prahy se Postránecký vrátil také k častější práci pro film, objevila jej také televize.

Václav Postránecký se také bohatě uplatňuje v práci s hlasem, pro televizi například namluvil několik večerníčků (O KUBOVI A STÁZINĚ, 1988), účinkuje v rozhlase a často i v dabingu, namlouval například Dustina Hoffmana nebo Anthonyho Hopkinse, za namluvení filmu Zločin v ráji obdržel v roce 2005 Cenu Františka Filipovského. Václav Postránecký je také pedagogem na FAMU a od roku 2005 je prezidentem Herecké asociace.

Již v útlém mládí se zajímal o herectví. Když studoval střední školu, tak začal hrát v amatérských souborech. V roce 1964 šel studovat do Bratislavy Hereckou fakultu muzických umění. O 4 roky později získal dvouleté stipendium ve francouzském městě Nancy na Mezinárodní divadelní akademii. Po dvou letech se vrátil na Slovensko a našel si angažmá v bratislavském Divadle na Korze. Odtud vedly jeho kroky do Slovenského národního divadla, kde vydržel až do roku 1990.

Mohli jsme ho vidět v řadě filmů. Byl také politikem. Náš tehdejší prezident Václav Havel si ho vybral jako svého poradce. Později byl také ministrem zahraničních věcí SR, místopředsedou vlády a ministrem kultury.

V nedávných letech se stal generálním ředitelem TV JOJ a prezidentem Mezinárodního filmového festivalu v Bratislavě. Zastesklo se mu po herectví, a tak se vrátil na divadelní scénu v inscenaci Kumšt, kde si zahrál s Milanem Lasicou a Marianem Labudou. V roce 2007 byl nominován za hlavní roli na cenu Thálie.

Jan Tříska vystudoval herectví na pražské DAMU (1955-1959) a - podobně jako kdysi Ladislav Pešek - se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla (1959-66). Tam exceloval mimo jiné jako nezapomenutelný Romeo a ve svých pětadvaceti se stal symbolem nastupujícího mládí. Z ND odešel s režisérem Krejčou do nově založeného Divadlo za branou (1966-72) a po jeho zrušení nastoupil do Městských divadel pražských (1972-77). V roce 1977 z Československa odešel a zahájil novou životní a profesionální etapu v USA.

Po odchodu do USA se prosadil jako ďábel Woland v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Spolupracoval s tak váženými režiséry jako je Peter Brook, Peter Sellars, Anatolij Efros, Warren Beatty a Miloš Forman, účinkoval ve hrách W. Shakespeara, G.B. Shawa, A.P. Čechova i V. Havla. Pravidelně vystupuje v amerických filmech a televizích.

Také v Čechách po něm při první příležitosti opět sáhli filmaři: nejdříve Jan Svěrák pro Obecnou školu (1990), která byla nominována na Oscara, a poté i Petr Hvižď, který Jana Třísku angažoval do historického dramatu Řád. .

Jan Tříska trvale žije v Los Angeles, je ženatý (manželka, herečka Karla Chadimová vede restauraci luxusního losangeleského hotelu Bel Air) a má dvě dospělé dcery (Karlu a Janu).

Po maturitě nastoupil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1975. První divadelní angažmá strávil v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1975-1977), svůj další osud spojil s menšími divadelními scénami jako Činoherní studio v Ústí nad Labem (1977-1978), zájezdové divadlo Dílna 24 (1978-1979), Studio Ypsilon (1980-1988) a nakonec Činoherní klub v Praze (1988-1999). Po roce 1999, kdy odešel z Činoherního klubu, začal se Kratina věnovat podnikání v umělecké oblasti, mimo jiné produkuje muzikál na ledě Mrazík. Po čase se ale začal vracet před filmovou kameru, pohostinsky také hraje na různých divadelních scénách.

Do filmu vstoupil Kratina ještě za studií na DAMU, kdy hrál menší roli mladého inženýra v psychologickém dramatu HŘIŠTĚ (1975). Po několika dalších menších rolích zaujal hlavní postavou Tadeáše Falka v syrovém filmu KŘEHKÉ VZTAHY (1979) režiséra Juraje Herze. Za tento film dostal Kratina také dvě ceny na domácích festivalech. Mezi další větší herecké úkoly Vladimíra Kratiny patří slovenský film MŔTVI UČIA ŽIVÝCH (1983) nebo EVO, VDEJ SE! (1983). Za zmínku stojí také další hlavní role ve filmu VŠECHNO NEBO NIC (1984), v němž se po několika letech vrátil ke spolupráci s režisérem Š. Skalským. Od té doby ale velkých příležitostí ubývalo, úbytek rolí ve filmu si ale Kratina začal vynahrazovat zvýšenou frekvencí práce pro televizi, kde hrál v inscenacích, pohádkách a také seriálech. Zatím naposledy se ve filmu objevil v roli otce ve snímku TROFEJ (2007), v televizi jsme jej v poslední době mohli vidět v seriálech MÍSTO V ŽIVOTĚ (2006) nebo SOUKROMÉ PASTI (2008), diskutabilní popularitu mu přinesla také poměrně velká role v seriálu LETIŠTĚ(2006).

Svérázný a vynikající divadelní ostravský herec se narodil 29. prosince 1964 v Ostravě. Jeho otec byl režisér, herec a dramatik Saša Lichý. Norbert stanul na divadelních prknech poprvé už devíti letech. O deset let později působil v šumperském městském divadle, např. spolu s Miroslavem Etzlerem nebo Jiřím Dvořákem. V rozmezí let 1986-1987 působil v Divadle loutek v Ostravě a od roku 1987 působí bez přestávky v Divadle Petra Bezruče. Kromě herectví se věnuje i hudbě a skládání scénické hudby. Jeho činnost lze vysledovat i ve spolupráci s ostravským studiem České televize - dokumenty, dabing. Angažmá v některém z pražských divadel jej neláká, je bytostně spjat s Ostravou, považuje se za patriota. Ostrava, dávající i beroucí, je jeho celoživotní láska.

Jmenovat všechny výrazné divadelní role Norberta Lichého by znamenalo zaplnit veškerý prostor, který je zde k dispozici. Herec prošel za svou kariéru obrovským množstvím pozoruhodných charakterů, ostravským publikem je milován a je rozhodně nejvýraznější postavou současné ostravské divadelní scény. Hrál mj. Harpagona v Lakomci, Duncana v Macbethovi, Truffaldina ve Sluhovi dvou pánů, Parfena Semjonoviče Rogožina v Idiotovi, Antonína Důru v Rozmarném létu apod. Za roli Mendela Singera, ve hře Job od Josepha Rotha, byl v roce 2009 oceněn Cenou Thálie.

Jako hudebník se podílel na hudebním doprovodu např. k představením Misery, Idiot, Mladá garda v letech jungle - ruská krasavice fragmentárně odhalena, Ryba ve čtyřech a Usměvavý syn. Norbert Lichý umí hrát na kytaru, basu i varhany, v mládí působil v několika kapelách.

Nejoblíbenějším filmem tohoto herce je český klenot Na samotě u lesa, mezi nejmilejší herce zase patří Morgan Freeman nebo Dustin Hoffman. Mezi vyhledávané pochoutky patří rajská, uherák nebo šunka. Herec je svobodný a bezdětný.

Michal Pavlata pochází z Moravy, vystudoval na DAMU (1967), ještě před dokončením studií pohostinsky účinkoval v Hudebním divadle v Karlíně a v Činoherním klubu. Studium na DAMU zakončil absolventským představením Milenci z kiosku v Disku. Po absolutoriu nastoupil do Středočeského divadla působícího v Kladně a Mladé Boleslavi (1967-1969), kde vynikl ve hrách Rozmarné léto a Svatá Jana, mezitím také absolvoval vojnu v rámci Armádního uměleckého souboru. Téměř čtvrstoletí pak strávil na prknech pražského Divadla E. F. Buriana (1969-1992), po jeho zániku hrál krátce v Městských divadlech pražských (1992-1994), od roku 1994 působí v Činoherním klubu. S prací ve filmu přišel Pavlata poprvé do styku ještě jako posluchač DAMU, když hrál epizodní roli ve filmu LIDÉ Z MARINGOTEK (1966). O dva roky později se pak objevil ve filmovém přepisu Kunderova románu ŽERT (1968). Slibný začátek filmové kariéry jej pak čekal v podobě hlavní role neúspěšného amatérského zpěváka v hudební komedii Vladimíra Čecha BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968). V posledních letech také hrál větší role ve filmech zahraničních produkcí – MÖRDERISCHE SUCHE (Vražedné pátraní, 2004) nebo DER LETZTE ZUG (Poslední vlak, 2006).

V současnosti je Michal Pavlata vnímán především jako dabér. S oblastí dabingu přišel poprvé do styku v 70. letech, kdy mluvil v českých filmech za neherce nebo zahraniční umělce (namluvil například Jiřího Korna v pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM, 1977). Nejširší uplatnění pak našel po roce 1989, kdy došlo k mohutnému přívalu zahraničních filmů a seriálů; počet Pavlatových dabingových rolí se počítá na tisíce. Díky svému hlasu se Pavlata uplatnil pochopitelně také v rozhlase a v uměleckém přednesu (Lyra Pragensis), byl též členem Rady Českého rozhlasu. Pro rozhlas psal scénáře k pořadům o populární hudbě, s niž přišel do styku již v době vojenské služby jako příležitostný textař skupiny Rangers.

Martin Dejdar se narodil v roce 1965 ve Vysokém Mýtě. Vystudoval pražské DAMU. Po studiich nastoupil do studia Ypsilon (např. hry : Praha stověžatá, Horror band, Amerika nebo Vosková figurína) Hostoval i v jiných divadlech, mj. v Realistickém divadle, kde se představil např. ve hrách Sluha dvou pánů, Othello nebo Anna Karenina.

Do diváckého podvědomí se dostal především díky mnoha filmovým rolím. Snad nejlepší výkon podal ve filmovém muzikálu Šakalí léta (1993), kde ztvárnil hlavní roli výstředně oblečeného mladíka Bejbyho který je úplně posedlý rokenrolovou muzikou. Neméně přesvědčivý výkon podal ve filmu Učitel tance (1994).

Dále se objevil např. ve filmech Amerika (1993), Slunce, seno, erotika (1991), Proč (1987), nebo Příliš hlučná samota (1994).

Kromě herectví se věnuje dabingu. Svůj hlas propůjčil postavičce Bárta Simpsona v americkém animovaném seriálu The Simpsons a dále např. Myšákovi ve filmu Myšák Stuart Little nebo postavě baby Jagy v nesmrtelné ruské pohádce Mrazík.

Martin Dejdar je také známým moderátorem. V letech 1992 – 1994 uváděl na ČT1 pořad Šance a od roku 1997 pořad Ptákoviny vysílaný na TV Nova. S dalších pořadů můžeme mj. jmenovat Silvestr 1999 (ČT1) nebo Miss České republiky 2000 (TV Nova)

V poslední době se objevil i v seriálech např. Poslední sezóna (2006) nebo Comeback (2008).

Radim Fiala se narodil 9.ledna 1971 v Brně, ztvárnil více než 60 rolí v brněnském divadle Husa na provázku.

V televizi jsme jej mohli vidět ve filmu Stůj, nebo se netrefím v roli motospojky Hanse J. Fialy a také se objevil v Třikrát s Miroslavem Donutilem režiséra Zdeňka Zelenky.

Radim Fiala si zahrál i v seriálech jako jsou Četnické humoresky, Rodinná pouta (Kraus) nebo Místo v životě režiséra Jiřího Chlumského.

V Tmavomodrém světě ztvárnil moravského pilota Juru Sysla, naposledy jsme ho mohli vidět v roli vyšetřovatele ve snímku Prachy dělaj člověka a v Ordinaci v růžové zahradě 2 (Petr Hanák).

Jiří Korn je významnou osobností v české kultuře, zasahující do všech oblastí hudby, tance a herectví. je znám díky svým všestranným schopnostem, originalitě a profesionálnímu přístupu ke každému uměleckému výkonu. je jediným zpěvákem v České republice, který si udržuje pevnou pozici na hrotu populární hudby a prvním propagátorem moderních trendů. postupem času si vybudoval široký okruh diváků a významných styků a ovlivňuje tak kulturu v celé ČR.

Je zakladatelem vokálního kvarteta 4Tet.

Vystudoval loutkoherectví na DAMU. Byl v angažmá v divadle Drak, od roku 1991 je členem souboru Divadla Na Zábradlí (Strýček Váňa,Ředitelé,Platonov je darebák).

Zahrál si v muzikálech:Cabaret, Johanka z Arku, Excalibour, Láska je láska, Elixír Života či Tajemství.Hrál ve filmech: Kvaska, Pevnost, Už,Krvavý román, Fontána pre Zuzanu 2, Masseba, Svatba upírů, Perníková věž, Musíme si pomáhat.Účinkoval také v Richardu III. v divadle Globe.